V hustém davu se neumírá ušlapáním, ale udušením vestoje. Pět signálů, podle kterých poznáš, že je hustota moc vysoká — a co dělat, než bude pozdě.

Headliner má za dvacet minut nastoupit a před stagí je narváno. Posouváš se dopředu, protože se posouvají všichni. A pak zjistíš, že už se neposouváš ty — posouvá tebe dav. Tohle je ten okamžik, který má cenu umět poznat.

Co má skoro každý špatně

Když se v davu něco stane, v novinách se objeví slovo „panika“ a „ušlapání“. Obojí bývá mimo.

Lidé v hustém davu neumírají tím, že by po nich někdo šlapal. Umírají vestoje, protože se nemůžou nadechnout. Odborně se tomu říká kompresivní asfyxie — tlak zepředu a zezadu stlačí hrudník natolik, že se nedá rozepnout. John Fruin, dopravní inženýr, který se davy zabýval desítky let, to shrnul tak, že prakticky všechna úmrtí v davu mají tuhle příčinu. Lidé, po kterých se pak opravdu šlape, už bývají v bezvědomí z nedostatku kyslíku.

A panika? Keith Still, který dělá vědu o davech na Manchester Metropolitan University, říká, že nezná případ, kdy by masové úmrtí způsobil úprk. Lidé v davu obvykle spolupracují. Panikaří proto, že umírají — ne naopak. Edwin Galea z Univerzity v Greenwichi k tomu dodává, že slovo „ušlapání“ svaluje vinu na oběti, zatímco odpovědnost bývá na straně těch, kdo akci naplánovali a řídí.

Proč to řešíme? Protože z toho plyne něco praktického. Když je problém hustota a fyzika, a ne cizí hloupost, dá se to poznat dřív, než se to stane.

Je to o hustotě

Věda o davech měří hustotu v lidech na metr čtvereční.

Lidí na m² Jak to vypadá
1–2 Pohybuješ se volně, nikoho se nedotýkáš
3–4 Těsno, ale riziko pořád nízké
kolem 5 Pohyb začíná být obtížný
6–7 Jste namačkaní, nejde se pohnout o své vůli. Davem začínají procházet vlny
8–10 Dav tě nese, i když nechceš
kolem 10 Hrozí kompresivní asfyxie, i když pořád stojíš

Problém je, že hustotu okem neodhadneš. Ali Asgary z York University, který se zabývá řízením rizik na hromadných akcích, říká, že problémy začínají kolem pěti až šesti lidí na metr čtvereční — a zároveň že se to pohledem posuzuje špatně.

Takže na čísla zapomeň. Použij vlastní tělo.

Pět signálů, které ti dá tvoje vlastní tělo

  1. Nemůžeš volně zvednout ruce. Jestli se musíš prodírat, abys dostal ruku k obličeji, hustota už je vysoko.
  2. Tvoje nohy si nevybírají, kam šlápnou. Jdeš, protože tě nese dav, ne protože ses rozhodl jít.
  3. Davem procházejí vlny. Cítíš, jak tlak přijde zezadu, projde tebou a jde dál. To je ta fyzika, o které byla řeč.
  4. Dav se opakovaně zastavuje a rozjíždí. Asgary to označuje za varovný signál sám o sobě.
  5. Dotýkáš se lidí ze všech stran nepřetržitě. Ne občas, když se někdo protáhne. Pořád.

Jeden z nich může být normální situace na place. Tři najednou jsou důvod jít pryč, dokud to ještě jde po svých.

Proč stačí, aby upadl jeden člověk

V dostatečné hustotě se lidé navzájem podpírají. Když jeden upadne, ostatním zmizí opora — a tlak zvenku nikam nezmizel. Takže spadnou do té díry. Díra se zvětší, spadnou další. Tomu se říká postupný kolaps davu a je to důvod, proč se z „trochu hustoty“ stane katastrofa během desítek sekund.

Je to taky důvod pro jedno pravidlo, které zní banálně: nikdy se v hustém davu neshýbej pro nic, co ti upadlo. Ani pro telefon. Ve chvíli, kdy se ohneš, lidé za tebou nemají o co se opřít.

Když už v tom jsi

Pořadí je důležité, od nejúčinnějšího po nejméně:

  • Jdi s davem, nikdy proti němu. Tlačit se proti pohybu je podle Asgaryho marné a nebezpečné zároveň.
  • Ven se jde do strany a šikmo dopředu, ne dozadu. A v pauzách mezi vlnami, ne během nich. Funguje to ale jen tam, kde hustota ještě není na maximu.
  • Netlač. Tvůj tlak se davem přenese dopředu na lidi, kteří nemají kam uhnout.
  • Ruce ohnuté před hrudníkem, aby ti zůstal prostor na nadechnutí — ne zapřené do hrudníku.

U té poslední rady je potřeba říct na rovinu, že se odborníci neshodnou. Alison Hutton z University of Newcastle, která se zabývá bezpečností hromadných akcí, o ní pochybuje, protože ruce se dají přimáčknout k hrudníku taky. Její závěr je tvrdší a stojí za zopakování: ve chvíli, kdy jsi v tlačenici, toho moc udělat nejde.

A to je ta nejdůležitější věta celého článku.

Takže se to řeší předem

  • Zjisti, kudy se dá ven, ještě než se zacpe. Asgary doporučuje podívat se za sebe a ověřit si, že bys odejít mohl.
  • Pozor na trychtýře. Vchod, průchod mezi stagemi ve chvíli, kdy jedna dojede, bar, záchody. Nebezpečná nejsou velká místa, ale úzká.
  • Domluvte si místo, kde se potkáte — ne „najdeme se v davu“. V hustotě se nenajdete a budete se o to pokoušet přesně tam, kde byste neměli stát.
  • První řada na headlinera je volba, která má cenu. Nikdo ti nebude říkat, ať tam nechodíš. Jen ať tam jdeš s vědomím, že odejít v polovině setu nepůjde.
  • Někdo to má horší. Menší lidé, děti a lidé s dýchacími potížemi snášejí tlak hůř. Jestli jdeš s někým takovým, počítej s tím za něj.

Na tohle navazuje i to, co jsme psali o buddy systému — mít partu, která o sobě ví, je v davu k něčemu dobré ještě dřív, než se něco stane.

Tenhle článek ti nic neprodává. Na tohle žádný doplněk stravy není a nikdy nebude. Jediné, co funguje, je vědět, kam si stoupnout a kdy odejít.

Zdroje

Fruin JJ. The causes and prevention of crowd disasters. 2002 (revize původní práce z roku 1993) — kompresivní asfyxie jako příčina prakticky všech úmrtí v davu.

Haghani M, Lovreglio R. Data-based tools can prevent crowd crushes. Science. 2022 — prahové hodnoty hustoty.

Vyjádření Keithe Stilla (Manchester Metropolitan University), Edwina Galey (University of Greenwich) a Paula Torrense (University of Maryland) k mýtu o panice (The Guardian, 2015 a 2022).

Vyjádření Aliho Asgaryho (York University) a Alison Hutton (University of Newcastle) k chování v hustém davu (Scientific American).

Party Doctor nepodporuje a nepropaguje užívání nelegálních ani jiných psychoaktivních látek. Jediný způsob, jak být při jejich užívání stoprocentně v bezpečí, je neužívat je vůbec. Tenhle článek nenahrazuje pokyny pořadatelů ani odbornou první pomoc. Pokud je někdo v bezprostředním ohrožení, volej 155.