Jak poznáš, že je dav moc hustý — a co dělat, než začne být pozdě
V hustém davu se neumírá ušlapáním, ale udušením vestoje. Pět signálů, podle kterých poznáš, že je hustota moc vysoká — a co dělat, než bude pozdě.
Headliner má za dvacet minut nastoupit a před stagí je narváno. Posouváš se dopředu, protože se posouvají všichni. A pak zjistíš, že už se neposouváš ty — posouvá tebe dav. Tohle je ten okamžik, který má cenu umět poznat.
Co má skoro každý špatně
Když se v davu něco stane, v novinách se objeví slovo „panika“ a „ušlapání“. Obojí bývá mimo.
Lidé v hustém davu neumírají tím, že by po nich někdo šlapal. Umírají vestoje, protože se nemůžou nadechnout. Odborně se tomu říká kompresivní asfyxie — tlak zepředu a zezadu stlačí hrudník natolik, že se nedá rozepnout. John Fruin, dopravní inženýr, který se davy zabýval desítky let, to shrnul tak, že prakticky všechna úmrtí v davu mají tuhle příčinu. Lidé, po kterých se pak opravdu šlape, už bývají v bezvědomí z nedostatku kyslíku.
A panika? Keith Still, který dělá vědu o davech na Manchester Metropolitan University, říká, že nezná případ, kdy by masové úmrtí způsobil úprk. Lidé v davu obvykle spolupracují. Panikaří proto, že umírají — ne naopak. Edwin Galea z Univerzity v Greenwichi k tomu dodává, že slovo „ušlapání“ svaluje vinu na oběti, zatímco odpovědnost bývá na straně těch, kdo akci naplánovali a řídí.
Proč to řešíme? Protože z toho plyne něco praktického. Když je problém hustota a fyzika, a ne cizí hloupost, dá se to poznat dřív, než se to stane.
Je to o hustotě
Věda o davech měří hustotu v lidech na metr čtvereční.
| Lidí na m² | Jak to vypadá |
|---|---|
| 1–2 | Pohybuješ se volně, nikoho se nedotýkáš |
| 3–4 | Těsno, ale riziko pořád nízké |
| kolem 5 | Pohyb začíná být obtížný |
| 6–7 | Jste namačkaní, nejde se pohnout o své vůli. Davem začínají procházet vlny |
| 8–10 | Dav tě nese, i když nechceš |
| kolem 10 | Hrozí kompresivní asfyxie, i když pořád stojíš |
Problém je, že hustotu okem neodhadneš. Ali Asgary z York University, který se zabývá řízením rizik na hromadných akcích, říká, že problémy začínají kolem pěti až šesti lidí na metr čtvereční — a zároveň že se to pohledem posuzuje špatně.
Takže na čísla zapomeň. Použij vlastní tělo.
Pět signálů, které ti dá tvoje vlastní tělo
- Nemůžeš volně zvednout ruce. Jestli se musíš prodírat, abys dostal ruku k obličeji, hustota už je vysoko.
- Tvoje nohy si nevybírají, kam šlápnou. Jdeš, protože tě nese dav, ne protože ses rozhodl jít.
- Davem procházejí vlny. Cítíš, jak tlak přijde zezadu, projde tebou a jde dál. To je ta fyzika, o které byla řeč.
- Dav se opakovaně zastavuje a rozjíždí. Asgary to označuje za varovný signál sám o sobě.
- Dotýkáš se lidí ze všech stran nepřetržitě. Ne občas, když se někdo protáhne. Pořád.
Jeden z nich může být normální situace na place. Tři najednou jsou důvod jít pryč, dokud to ještě jde po svých.
Proč stačí, aby upadl jeden člověk
V dostatečné hustotě se lidé navzájem podpírají. Když jeden upadne, ostatním zmizí opora — a tlak zvenku nikam nezmizel. Takže spadnou do té díry. Díra se zvětší, spadnou další. Tomu se říká postupný kolaps davu a je to důvod, proč se z „trochu hustoty“ stane katastrofa během desítek sekund.
Je to taky důvod pro jedno pravidlo, které zní banálně: nikdy se v hustém davu neshýbej pro nic, co ti upadlo. Ani pro telefon. Ve chvíli, kdy se ohneš, lidé za tebou nemají o co se opřít.
Když už v tom jsi
Pořadí je důležité, od nejúčinnějšího po nejméně:
- Jdi s davem, nikdy proti němu. Tlačit se proti pohybu je podle Asgaryho marné a nebezpečné zároveň.
- Ven se jde do strany a šikmo dopředu, ne dozadu. A v pauzách mezi vlnami, ne během nich. Funguje to ale jen tam, kde hustota ještě není na maximu.
- Netlač. Tvůj tlak se davem přenese dopředu na lidi, kteří nemají kam uhnout.
- Ruce ohnuté před hrudníkem, aby ti zůstal prostor na nadechnutí — ne zapřené do hrudníku.
U té poslední rady je potřeba říct na rovinu, že se odborníci neshodnou. Alison Hutton z University of Newcastle, která se zabývá bezpečností hromadných akcí, o ní pochybuje, protože ruce se dají přimáčknout k hrudníku taky. Její závěr je tvrdší a stojí za zopakování: ve chvíli, kdy jsi v tlačenici, toho moc udělat nejde.
A to je ta nejdůležitější věta celého článku.
Takže se to řeší předem
- Zjisti, kudy se dá ven, ještě než se zacpe. Asgary doporučuje podívat se za sebe a ověřit si, že bys odejít mohl.
- Pozor na trychtýře. Vchod, průchod mezi stagemi ve chvíli, kdy jedna dojede, bar, záchody. Nebezpečná nejsou velká místa, ale úzká.
- Domluvte si místo, kde se potkáte — ne „najdeme se v davu“. V hustotě se nenajdete a budete se o to pokoušet přesně tam, kde byste neměli stát.
- První řada na headlinera je volba, která má cenu. Nikdo ti nebude říkat, ať tam nechodíš. Jen ať tam jdeš s vědomím, že odejít v polovině setu nepůjde.
- Někdo to má horší. Menší lidé, děti a lidé s dýchacími potížemi snášejí tlak hůř. Jestli jdeš s někým takovým, počítej s tím za něj.
Na tohle navazuje i to, co jsme psali o buddy systému — mít partu, která o sobě ví, je v davu k něčemu dobré ještě dřív, než se něco stane.
Tenhle článek ti nic neprodává. Na tohle žádný doplněk stravy není a nikdy nebude. Jediné, co funguje, je vědět, kam si stoupnout a kdy odejít.
Zdroje
Fruin JJ. The causes and prevention of crowd disasters. 2002 (revize původní práce z roku 1993) — kompresivní asfyxie jako příčina prakticky všech úmrtí v davu.
Haghani M, Lovreglio R. Data-based tools can prevent crowd crushes. Science. 2022 — prahové hodnoty hustoty.
Vyjádření Keithe Stilla (Manchester Metropolitan University), Edwina Galey (University of Greenwich) a Paula Torrense (University of Maryland) k mýtu o panice (The Guardian, 2015 a 2022).
Vyjádření Aliho Asgaryho (York University) a Alison Hutton (University of Newcastle) k chování v hustém davu (Scientific American).
Party Doctor nepodporuje a nepropaguje užívání nelegálních ani jiných psychoaktivních látek. Jediný způsob, jak být při jejich užívání stoprocentně v bezpečí, je neužívat je vůbec. Tenhle článek nenahrazuje pokyny pořadatelů ani odbornou první pomoc. Pokud je někdo v bezprostředním ohrožení, volej 155.